Rozhovor s Petrem Přikrylem pro Přerovský deník
Po bronzové medaili ze sezony 2009/2010 se vám ta loňská vůbec nepovedla. Můžete ji čtenářům trochu přiblížit?
Po předloňském třetím místě jsme měli naplánovanou intenzivní letní přípravu, která začínala koncem srpna s tím, že soutěž začne v průběhu podzimu. Pětkrát týdně jsme byli v bazénu a domlouvala se přípravná utkání. Na přelomu září a října ale přišla ze svazu zpráva, že první liga začíná až 15. ledna, takže celá příprava, peníze a čas tím strávený vyšly v niveč. Bylo to hodně demotivující, hlavně pro ty mladé kluky. Omezili jsme tréninky a naplno začali až po Vánocích.
První liga se z osmi účastníků smrskla na šest, když odstoupil KVS Plzeň (z finančních důvodů, pozn. red.) a Stepp Praha (neshody se svazem, pozn. red). V základní části se hrálo jen deset utkání, a i ta byla naplánována hodně zvláštně, třeba i s většími prostoji mezi zápasy Zejména soutěž dorostenců, kteří tvořili jádro našeho týmu, měla ve finálových turnajích až tříměsíční prostoj.
Zezačátku jsme nějaké body uhráli, pak ale přišla zranění a ve slátané sestavě jsme sezonu dohráli na posledním šestém místě. Z druhé ligy ale nahoru nikdo nechtěl.
Takže do jaké soutěže nastoupíte?
Rozhodli jsme se, že budeme hrát druhou ligu. Je tam nižší zátěž, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se tam přihlásili. Chceme, aby mladí kluci měli plynulejší přechod do mužského póla.
Jakým způsobem se hraje druhá liga?
Druhá liga má šest účastníků /Plzeň, Tábor, Ústí nad Labem, Děčín. Stepp Praha B a Přerov/ a hraje se turnajovým způsobem. Každý za sezonu odehraje čtyři turnaje s tím, že vždy dva mají pauzu.
Turnajový způsob a s tím spojená zátěž pro mladé kluky je přiměřená. Není těch zápasů zase tolik a vzhledem k tomu, že hrají i své mládežnické turnaje, tak to zápasové tempo bude přiměřené.
Pro nás starší hráče už to není ani tak o tom, kolik odehrajeme zápasů, chceme se jim spíše věnovat na tréninku. První liga by nám plně neumožnila se věnovat práci s mladými, a i když si myslím, že bychom tam odehráli některá slušná utkání, tak by v současné situaci pro nás nebyla až takovým přínosem, zejména s ohledem na to, že její zázemí a celkové její zajištění poslední dobou má dle mého názoru sestupnou tendenci a nevidím ani některé koncepční kroky ze strany svazu, jak situaci zlepšit. Pro příklad: před dvěma roky měla soutěž osm týmů a letos bude mít jen pět. První družstvo Steppu Praha po pozitivní zkušenosti s účastí a loňském vítězství ve Východoněmeckém poháru se rozhodlo k podání žádosti o přijetí do druhé německé ligy a v letošní sezoně se účastní pouze soutěže v Německu. Dle jejich klubového vyjádření se tak děje kvůli dlouhodobě narušeným vztahům uvnitř Českého svazu vodního póla a úpadku kvality české ligové soutěže.
Možná to o něčem vypovídá. Naše důvody neúčasti však vyplývají zejména z generační obměny týmu.
Zmínil jste příchod dalších mladých kluků. Jak to tedy vypadá se složením týmu mužů?
Někteří kluci, ať už ze studijních či pracovních důvodů, se rozhodli skončit. Volba tedy byla jasná, že tým postavíme na hráčích ročníku 1994/95, kteří třikrát po sobě vyhráli vše ve své kategorii. S nimi budeme dlouhodobě pracovat a doplníme to těmi, kteří zůstanou.
Ani na chvíli jsme neuvažovali o tom, že bychom posily hledali, ať už formou přestupu nebo hostování, v jiných klubech, a veškeré personální, finanční a kapacitní zdroje bude klub směřovat do přípravy a výchovy vlastních hráčů.
Kteří hráči tedy zůstali? K jakým došlo změnám?
Martin Komínek měl vážné zranění kolene, takže ten je na celou sezonu mimo hru. Brankář Ludvík měl problémy se srdcem, zkolaboval při utkání v Brně, takže tahle sezona se jej také netýká a dává se zdravotně do pořádku. Jirka Otáhal se rozhodl, že ukončí aktivní kariéru a stal se hlavním trenérem mužů a dorostu, což si myslím, že byla správná volba pro budoucí směřování klubu.
Takže z těch starších jsem zůstal pouze já a Tomáš Chromčík. Tým bude z převážné většiny tvořit pár kluků z dorostu, kteří zůstali, a ti mladí.
Jak často s nimi trénujete?
Letos jsme to udělali trošku jinak. Tréninková skupina mužů se rozšířila a jsou tam třeba i kluci, kteří budou hrát za muže až za tři, čtyři roky. Chceme s mladými hráči intezivně pracovat, je to trošičku dlouhodobější a koncepčnější práce. Jirka vede tréninky dobře, jsou zajímavé a plné nových impulzů. Tréninky v bazénu máme čtyřikrát týdně. V určitých fázích přípravy vhodně zapojujeme suchou přípravu a v průběhu příštího roku plánujeme i tréninková soutředění, ať už v domácím prostředí nebo i v zahraničí, což zejména pro mladé hráče bude zajímavým oživením.
S novým trenérem tedy přišly i změny?
Dá se to tak říci. Vždy jsme začínali klasicky koncem srpna plaveckou přípravou, ale letos jsme to obměnili. Celé září jsme absolvovali intenzivní fyzickou přípravu skládající se především z běhu na atletickém oválu a posilování v tělocvičně. Ukázalo se to jako velmi pozitivní, protože se jednalo o změnu, kterou přivítali všichni od realizačního týmu až po hráče. No a poté jsme koncem září plynule navázali na klasickou přípravu v bazénu.
Dáváte si do druhé ligy nějaké ambice, nebo do toho jdete především s tím, aby se mladí kluci vyhráli?
Žádné velké ambice nemáme. Jde nám především o to, aby se nový tým sehrál, což bude chvíli trvat. Máme jeden z nejmladších týmů v republice, takže to bude chtít nějaký čas. Letošní sezona bude více méně sehrávací. Kluci mají velký potenciál, ale musejí na sobě ještě hodně pracovat.
Takže z kluků máte dobrý pocit?
Mají dobré tréninkové podmínky, i jejich náplň je zajímavá, ale chce to určitě trpělivost. Každý hráč musí chtít. Je vidět, že na sobě pracují, takže z toho mám zatím dobrý pocit. Je to ale ještě dlouhá cesta, než se tým nějakým způsobem vykrystalizuje a bude natolik silný, aby postoupil do první ligy a hrál v ní důstojnou roli a po čase atakoval i medailové pozice.
Nebojíte se, že až dodělají střední školu, tak jich plno uteče, jako tomu bylo letos?
Samozřejmě to riziko tady je, ale nemyslím si, že by se to týkalo jen nás. Je to problém všech kolektivních sportů.
Generace kluků 1994/95, se kterou se nyní snažíme nejvíce pracovat, není postavena na žádných herních individualitách, jako byli hráči ročníku 1991/92. Zdá se mi, že tam je o hodně větší týmová soudržnost, což je pro kolektivní sport nejdůležitější. Věřím tedy, že by mohli překlenout to rizikové období a většina z nich zůstat u póla. Každopádně klub a trenéři jim vytvářejí takové podmínky, aby dokázali překlenout takové období a sport dobře zkombinovali se svými studijními a dalšími povinnostmi.
Váš klub má dlouhodobě jednu z nejlepších mládežnických základen v celé republice. Věříte, že ten trend bude pokračovat?
Máme určitou generační díru, ale snažíme se s mládeží pracovat a přípravku co nejvíce rozšířit.
Pozitivem je, že se nám podařilo zapojit do trénování mladé hráče, kteří plní roli asistentů v jednotlivých týmech. Vidí to už i trošku z jiného pohledu než jen hráčského, takže potom i vztah k tréninku, odpovědnost a tak dále je trošičku jiná.
Máme zatím tři mladé hráče, kteří se tak zapojili. Kromě toho, že si plní své hráčské povinnosti, tak se z nich třeba podaří vychovat novou generaci trenérů nebo členů klubu, jako jsem například já, Jirka Otáhal a další. Věřím, že kluci jednou budou schopni přebrat po nás pomyslnou štafetu.
V jakých soutěžích letos klub bude nastupovat?
Hrajeme pohár mladšího dorostu, první ligu dorostu a druhou ligu mužů. Ve všech kategoriích dáváme více prostoru mladším hráčům. V minulých sezonách to bylo hodně zaměřeno na výsledky, ale letos žádné medailové ambice nemáme, chceme především vybudovat pevnou kostru týmu a příští rok s dorostem bojovat o medaili.
Nejvíce práce bude s přípravkou. Bude to trvat dva, tři roky, než se nám podaří vybudovat nějaký základ týmu.
Vodní pólo je malý sport. Co děláte pro to, abyste přilákali co nejvíce dětí?
Děláme nábory na školách, ale zatím to není úplně ideální, takže budeme dál pracovat, abychom základnu rozšířili. Pólo bylo v Přerově tradičně mužskou, respektive chlapeckou záležitostí, ale nyní se nebráníme postavit i nějaký dívčí tým. Přípravka je tedy otevřena klukům i holkám.
Kolik dětí v ní máte?
Je to zatím kolem deseti dětí a některé další už přešly do žáků. Moje představa by ale byla tak dvojnásobný počet. Rozšíření členské základny je naším jedním z hlavních cílů a intenzivně na tom pracujeme.
Máte v klubu už i nějaké dívky?
V současnosti máme dvě holky, které k vodnímu pólu přivedli jejich bráchové; ti hrají ligu dorostu a letos už prvně za muže. Holky mají veškeré předpoklady k tomu, aby hrály za nějaké reprezentační výběry a třeba brzy na mezinárodním poli dosáhnou výraznějšího úspěchu, podobně jako bylo letos šesté místo Česka na mistrovství Evropy juniorek.